Je zdánlivě obyčejný červencový den, skoro poledne. Blíží se čas oběda, ale na ten výjimečně vůbec nemyslíme. Právě totiž vyrážíme z příjemné zahrádky v (ach bože, nemůžu si vzpomenout, doplním později) do Hradce Králové splnit si svůj malý sen. Cesta obyčejně není dlouhá, avšak tentokrát ji prodlužovala naše nedočkavost. Ale nakonec jsme se dočkaly. Dveře auta se otevírají a naše nohy dopadají na půdu areálu již tradičního hudebního festivalu Rock for People. Po počáteční nevíře, že jsme skutečně tady, mě má kamarádka a festivalová společnice Katka radostí obejme a děkuje mi, že jsem ji sem "dotáhla". (Musím přiznat, že jsem si to zasloužila.)
Spolu s námi přijeli i Katčina sestra a její přítel, kteří se od nás záhy oddělili, a my se rozhodly prohlédnout si celý areál samy. Naše nejoblíbenější skupina, kvůli které jsme se rozhodly utratit tisíc tři sta korun za lístek, byla až v pozdní večer, takže jsme měly spoustu času. Nelze však říct, že bychom se nudily. Výhodou tohoto a dalších velkých festivalů je, že na programu nemusí být nic lákavého, a přesto se můžete snadno zabavit. Jen obcházení stánků nám trvalo několik hodin, aniž bychom si něco koupily. Mezi naše nejoblíbenější patřily samozřejmě ty s jídlem a pitím. Výběr byl celkem široký, i když jsme občas postrádaly trochu zdravější stravu, například ovoce, zeleninu nebo čerstvé džusy. Ale těch pár dní s palačinkami, párky v rohlíku a slaďoučkou rozpuštěnou zmrzlinou v kelímku, samozřejmě nikoho nezabije.
Další oblíbenou aktivitou nás i mnoha dalších lidí bylo sledování seriálu Futurama ve stanu zbrusu nové televize Prima Cool. Stačilo si počkat, kdy se uvolní jeden z pohodlných polštářů, a mohli jste se dívat až do svítání, resp. do tří hodin ráno, kdy se areál uzavírá. Jedinou nevýhodou byla poloha stanu - stál přesně uprostřed mezi všemi hlavními pódii, tudíž jsme občas neslyšeli ani ň.
Festival Rock for People je však především o hudbě (ale nejen o rocku, jak vypovídá název). Tentokrát se pořadatelé opravdu překonali a pozvali našemu vkusu hodně blízké zpěváky a skupiny, včetně naše nejoblíbenější vůbec, jak jsem již zmínila. Většina pocházela právě z lůna nejlepší světové muziky - Velké Británie, ale i tuzemské skupiny stály za shlédnutí. Zejména novější muzikanti si nás získali, protože narozdíl od již všeobecně známých jmen nemají příliš fanoušků, a tak na nich byla znát radost, že jsme se na ně přišli podívat. Osobně si myslím, že tento ročník se bude kvalitními hudebními jmény jen těžko překonávat, možná, že se už nepřekoná nikdy. Každopádně jsem moc ráda, že jsem se na tento festival, který můžu všem vřele doporučit, dostala a doufám, že to nebylo naposled.
