úterý 26. července 2011

Nevídáno.

Za jeden den jsem stihla dva filmy - dobře, nic světoborného, ale obojí byly pecky, které můžu jen doporučit. A to už lze mluvit o nějaké té výjimečnosti (jo a pro 1000 věcí, co mě serou - já to takhle čtu: jimečnosti).




SUBMARINE / JMENUJI SE OLIVER TATE

Film o Oliverově první lásce s pyromankou alergickou na psy, kterou zároveň protínají problémy s rodiči, za což můžou noví sousedé - "ninjas". Hrozně se mi líbila kamera a taky, jak furt Oliver mele a mele a i když říká obyčejné věci, připadá vám to takové... roztomilé. Stejně jako jejich láska. To zabrali úplně dokonale. Jenom ten příběh s rodiči mi tam přijde tak nějak "navíc"; ne, že bych ho tam nechtěla, ale není podle mě tak dobře udělaný jako část první, o seznámení s Jordanou (pyromankou alergickou na psy). Tak jako tak, úžasný film! Richard Ayoade je cítit v každém záběru (v tom nejlepším slova smyslu) a hlas Alexe Turnera potěší sluchové orgány nejen indie-kids.




HEATHERS

Černá komedie. Jak všude píšou. A to sedí dokonale, výstižně, v pravém smyslu. (Lépe by sedělo snad už jen "psychárna". Ale vzhledem k červenému vlnovkovému podtržení tento výraz ani neexistuje.)
Tento film mě překvapoval od začátku až do konce. Dokonce i šokoval. Ze začátku mi to přišlo opravdu vtipné, ale pár minut před koncem jsem už měla nahnáno. A i když si to nakonec (pozor spoiler! :D) odskákal ten nejhezčí herec (který už sice stejně není hezký, jelikož je to z osmdesátek, ale whatever), tak jsem za to byla ráda, protože jsem ho začala v průběhu filmu nesnášet (ano, prosím).
Abych trochu lépe nastínila děj - Veronika je v clique nejoblíbenějších holek na škole spolu s dalšími třemi holkami (každá se jmenuje Heather!). Jejich vztah nejpřesněji vyjádří následující Veroničina hláška: "She's my best friend. God, I hate her." A od toho se to všechno odvíjí.
(Ještě chci říct, že jsem spolu s Veronikou od začátku sympatizovala s tou tlustou holkou. Tudíž pro mě to byl snad nejlepší konec, co kdy byl napsán.) (Jo a to oblečení je občas fakt děsivé. Ale Veronika semtam mívala krásné punčocháčky. Hlavně ty modré, viz. mozaika výše.)



Tak snad aspoň někoho tyto filmy (či jeden film) zaujaly natolik, že si je pustí. Nemám důvod vám lhát, opravdu stojí za to.

sobota 23. července 2011

Dobrou noc!


Achjo. Chci tu mít taky nějakou partu lidí, s kterýma bych pařila a kteří by znali Mardošu a Bublajse!
Možná jsem moc náročná... stačila by mi ta parta lidí, s kterýma bych pařila.

úterý 12. července 2011

Teďka je osm? Jo. A co je v devět? Devět je teď a stojíš tu.

Festivalyyyy. Jedna osoba (zdravím!) mi včera připomněla, že jsem tohle už dlouho nedělala (nepsala o muzikantech), takže to napravím aspoň takhle. Původně jsem chtěla psát o každém, koho jsem viděla, ale nakonec imaginární čtenáře seznámím jen s těmi, co mě nejvíce zaujali a ještě jsem je neviděla. (Tím pádem padají naše místní Holčovice, ale co už.)



KATE NASH @ ROCK FOR PEOPLE
No jó, ječela i tam kde neměla, ale byla krásná, energická a já byla celkově šťastná, že ji doopravdy vidím, tu, která mi v nejhorších časech stejně nejvíc rozumí. I kamarádce bych to odpustila, odpustím to i jí a děkuji Rock for People, že ji sem dokopali!

úterý 5. července 2011

Rock for Tvrdý játra

Jako obvykle jsem dorazila pozdě a řídila se heslem "v nejlepším se má přestat", takže jsem na RfP byla jen dva dny, ale bohatě mi to stačilo, abych se naplnila štěstím (škoda, že se to samé nedá říct o fyzičce). Viděla jsem všechny, co jsem chtěla vidět - Kate Nash, Wombats, Kele a White Lies (a pak pár dalších) - a žádný mě nezklamal, přesně naopak!!! Mimojiné jsem viděla také lidi, které jsem chtěla už nějakou tu dobu potkat - pana S, pana V :D a na poslední chvíli dokonce i slečnu B ,woo!
Měla jsem trochu obavy, že to tam psychicky sama nezvládnu, ale nakonec jsem to přežila s přehledem. Taky je fakt, že když jste sami, tak se vás lidé (resp. muži) nebojí tolik oslovit, takže se stavěním stanu, hledáním určitých objektů jako je bankomat nebo sezením o samotě s pivem jsem neměla žádné problémy a vždycky se někdo našel... No ale myslím, že třetí den už bych se docela nudila.
Takhle to bylo d o k o n a l é.