neděle 26. října 2014

Navštívili jsme nejkrásnější města na světě

Dlouho jsem přemýšlela, jak článek o Kodani a Malmö vůbec pojmout. Nejprve jsem dopodrobna psala, kam a kama jsme šli a co jsme viděli, i když jsme kolem toho jen prošli a ani na fotce jsme to neměli... No není divu, že po téměř 2 měsících jsem byla stále u toho, jak jsme přijeli do Kodaně a museli si rozměnit peníze s tím, že jsem předtím ve třech odstavcích dopodrobna popsala naši dvouhodinovou návštěvu Prahy. :D Tímto tempem bych čtyři dny v Skandinávii dopsala asi tak... v důchodu? Navíc už teď si to bez pomoci fotek skoro nepamatuju. (Musím zase začít brát ginko hnilobu.)

Bude to tedy jinak. Rozdělím to do několika podtémat, aby to bylo přehlednější. Začnu praktickými kravinami, které můžete rovnou přeskočit, jestli se do těchto měst/zemí nechystáte, skončím tím nejzajímavějším a když už nic, budu se snažit přidat aspoň tak trilion super kvalitních fotek. Have fun!

Edit: Těch fotek nakonec fakt je trilion, resp. 128, takže to nechte chvilku načíst a až pak se dejte do čtení. Omlouvám se všem za zpomalení internetu. :D Až budu mít čas, tak ty fotky dám asi do mozaik, ale teď už se mi nechceeeee.


Pokud není uvedeno jinak, fotky jsou výhradně moje nebo od D. (snad mě za to nebude soudit :D).

neděle 12. října 2014

Třetí úkol hřejivé výzvy mi nejprve připadal jako těžký, ale nakonec jsem ho měla vymyšlený hned. Přesto to berte s hodně velkou rezervou. :D Básník nejsem a ani nebudu. (Možná jen tak pro sebe.) I k samotnému čtení poezie stále hledám cestu. Na poezii prostě musíte být vyzrálí. A to já ještě nejsem.

No a samozřejmě nejvíc se píšou básně o nešťastné lásce a u mě to není výjimkou. :D


sobota 11. října 2014

Hrůza hrůza hrůza. Když si ted tak pročítám poslední příspěvky a říkám si, jaký to asi dělá dojem na lidi, co tu jsou poprvé, tak je upřímně lituju. Je to strašná nuda. Asi to budu muset všechno upravit nebo smazat, nevím. Ale prostě přesně takhle jsem nechtěla, aby můj blog vypadal. :D Snad se mi to podaří nějak zlepšit.

A teďka zase k hřejivé výzvě. Toto téma mi trvalo, protože jsem nemohla přijít na to, o čem psát... Nakonec mě něco napadlo, tak uvidíme, co z toho vzejde.

2. Příběh jakéhokoliv předmětu z tvého pokoje

Kdysi dávno, hodně dávno jsem byl strom. Teda část stromu. (A ne, kniha vážně nejsem.) Jsem delší a širší, ve tvaru obdélníku a mám jen jednu stranu. Ta je krásně lesklá a hladká jako boty džentlmena – díky tomu na nás můžou být krásné barevné obrázky. Ano, jsem plakát!!!

Je nás vícero. Já jsem tady rok a pořád jsem tu ten nejmladší. Většina z nás je aspoň trochu postižena drápem místní kočičí šelmy, já bohužel nejsem výjimka. Ale pořád jsem na tom líp než třeba plakát s fotkou skupiny Arctic Monkeys, kde zůstala už jen půlka Jamieho Cooka a celý Alex Turner. Koho to má bavit furt slepovat, ty mourovatá stvůro?

Já však nejsem fanouškovský plakát s něčí fotkou, ale plakát události. Ta proběhla přibližně před rokem a třemi měsíci. Bylo to v Ostravě, na akci se pouštěli její nejoblíbenější filmy, hráli tam její oblíbené české kapely. Šla tam se svou nejlepší kamarádkou od dětství a klukem, který se jí kdysi šíleně líbil a který se směje ze spaní.

Dívali se nakonec jen na jeden film, šli na jednu skupinu, pak kluk odešel, už jen s kamarádkou šly na druhou. Pak jedla sýrové toasty, nabídla druhému klukovi, který se jí líbil zrovna v tu dobu. Pár měsíců po tom, co si mě pověsila na zeď a místní tygr ze mě strhl zanedbatelný cár papíru, objevil se tu právě on, poprvé a naposled, a hned si mě všiml a poznal mě. Ale zpátky k danému večeru. Chvíli po půlnoci si už zase samotné povídaly s „sekuriťákama“. Místo koncertu Retro Jokers, které jen půl roku poté začaly zbožňovat. Ale tak to v životě bývá.

Událost skončila. Neměly kde spát. Šly s druhým klukem a třetím klukem do Staré Arény povalovat se po gaučích, které po pár měsících zmizely a byly nahrazeny. Ten třetí kluk se pro změnu líbil před nějakou dobou, než byla daná událost, její kamarádce. Vyznáte se v tom ještě? Fajn.

Byli tam do čtyř do rána, pak šli kluci na svoje „tramvajky“ a osamocené holky šly hledat něco na jídlo. Prošly centrum, dostaly se ke Karolině a došly k závěru, že teda nikde fakt nic otevřeného není. Chtěly se dostat na nádraží Ostrava-střed, kde se běžně dostanete skrze Karolinu. Anebo přes silnici. Pokud jdete z centra. Karolina byla ale zavřená že. Takže to všechno obcházely a přecházely a brodily se a bloudily, ale nakonec se na pusté nádraží dostaly. Přijel vlak, kde to smrdělo, jako by ti lidé jeli tím vlakem už deset dní a ani jednou neotevřeli okno.

Ale celkově to byla skvělá událost. Vážně. Já a moje krásné provedení budiž důkazem. A abyste mi věřili, připojuji svou fotku:


A tady taky smutný osud plakátu Arctic Monkeys. :(